Vítejte v obci Jiříkovice, místní části Nového Města na Moravě
http://jirikovice.nmnm.cz

Historie obce

Historie obce se počíná psát od roku 1269. Toho roku Smil z Lichtenburku se souhlasem své manželky Elišky z Křižanova a dětí věnoval darovací listinou dvě vsi zvané Jursichowiz a Renowiz, náležející diecézi olomoucké, se vším jejich příslušenství, rolí oranou i neoranou, s lesy, lukami, pastvinami, rybolovem i lovem, klášteru žďárskému  v diecézi pražské.

Darovaná obec byla v té době již konsolidovaná, od jejího založení uběhly již patrně desítky let.

Další stopou v historii obce jsou záznamy v klášterních urbářích (daňových a pozemkových knihách) z let 1462 a 1483 o obci Girzikowicze. Z nich se dovídáme, že v této době byla obec jednou z nejmenších na klášterním panství. V roce 1462 se uvádí v Jiříkovicích 10 malých zemědělských usedlostí, v roce 1483 jen 9 usedlostí s výměrou pozemků asi 2 a půl lánu. Z těchto usedlostí byly vyměřeny nejnižší poplatky ze všech obcí klášterského panství. Vedle peněžních dávek, splácených v den sv. Jiří a v den sv. václava, odevzdávali poddaní z Jiříkovic slepice, vejce, oves a na robotu vysílali ročně 21 žence.

Ze záznamů v klášterním urbáři z roku 1593 zjišťujeme, že počet zemědělských usedlostí v obci se ustálil na devíti (tento stav se udržel až do počátku 19. století). Bylo obhospodařováno 180 měřic polí a luk.

Roku 1653 byla založena tzv. gruntovní kniha obce Jiříkovic. Je to poměrně přesná evidence poddaných a jejich majetkových poměrů.

V roce 1664 byl na panství klášterském vypracován podrobný seznam poddaných a jejich dětí. Celkem je zaznamenáno 50 poddaných. Výměnkáři nejsou v seznamu vedeni.

Jako jedna z prvních dostala obec pečeť v roce 1667. Ve znaku je včelí klát – úl, kolem něhož poletují včely, s nápisem „Sigil in girzikowitz 1667“. vzhled úlu ve znaku obce se postupem času měni. Tento znak se užíval i později na razítku obecního úřadu až do roku 1945.

Podle tzv. lánového rejstříku sestaveného v letech 1669 až 1678 je na devíti gruntech v Jiříkovicích obhospodařováno 205 a půl měřice poddanských polí.

Přiznávací tabulky obce Jiříkovic z roku 1749 dosvědčují, že se poměry v obci příliš neměnily. Uvádí se v nich 9 majitelů gruntů a dva podruzi. V dodatcích se dovídáme, že v obci se sklidí jen dvakrát více obilí, než se zaseje, takže k pokrytí spotřeby je nutno obilí přikupovat.

Další spor o desátky ze sklizeného žita a ovsa novoměstskému faráři, byl jím v té době Josef Tadeáš Monse, vedli poddaní Jiříkovic v roce 1754. Jiříkovstí si natolik zvětšili zahrady, z nichž se desátky neodevzdávaly, že na „desáteční“ pole mnoho nezbylo. Vrchnostenská komise zahrady vyměřila a určila pevnou výši desátku.

V roce 1771 byly usedlosti v obci nově očíslovány.

Dle vojenského soupisu z roku 1784 žilo v obci 157 osob – 80 mužů a 77 žen.

Výkaz robotních povinností z roku 1784 vyměřoval značně náročné roboty, což vedle vysokého daňového zatížení a dalších poddanských povinností způsobovalo, že vlastní hospodářství zůstávala zanedbaná, někteří majitelé opouštěli své grunty, mnozí se zadlužovali

Po zrušení kláštera žďárského roku 1784 bylo o dva roky později při soupisu jeho majetku zjištěno v Jiříkovicích 27 domů, v nichž žilo 29 rodin, celkem 169 obyvatel.  V roce 1820 bylo v obci již 40 popisných čísel.

Roku 1788 požádaly obce Jiříkovice, Radňovice a Slavkovice městskou radu v Novém Městě o odškolení a zřízení školy v Radňovicích.

Důsledky císařského patentu z roku 1811, kterým bylo dovoleno dělení selských gruntů, se projevily i v Jiříkovicích v letech 1820 až 1853, kdy bylo rozděleno 5 gruntů a to na čísle 8,10,12,15 a 19.

Definitivní hranice katastru obce byly stanoveny roku 1835. Byla zhotovena tzv. stabilní  mapakatastru obce. Ten zaujímal ploch 2037 měřic (tj. asi 391 ha).

Podle zápisů v novoměstských kronikách zažila obec 8. října 1843 mimořádnou událost. V podvečer se od západu přihnala bouře s větrnou smrští. Ta zničila hlavně v horní části obce 18 stavení, roznesla obilí ze stodol, šatstvo a prádlo z truhel, šindele ze střech, desky z lomenic až do Ochoze.

Po zrušení roboty roku 1848 byli jiříkovští poddaní vyvázání z robotních povinností až koncem roku 1851. Sepsané výkupní listiny určovaly výši peněžitých částek, kterými se jednotliví majitelé gruntů z robot vykupovali. Celková částky činila 887 zlatých a 14 krejcarů.

V roce 1850 byla zavedena nová organisace místní správy. Do čela obce byl jmenován starosta.

Roku 1857 měla obec 55 domů. Žilo zde 92 rodin, celkem 393 obyvatel. Je to vůbec nejvyšší počet obyvatel, jaký obec až do současnosti měla.

V roce 1861 byla uprostřed obce postavena kaplička. Původně byla kryta šindelem, později plechem.

V roce 1895 se zlepšilo spojení obce s okolními vesnicemi a městy, když byla cesta do Radňovic  přebudována na silnici.

Aktivizace veřejného života v boci vedla v roce 1906 k založení mládežnického spolku Omladina. Jeho členy bylo v roce 1908 sehráno v Jiříkovicích první ochotnické divadlo. roku 1906 byla založena obecní knihovna.

Sbor dobrovlných hasičů byl zřízen v roce 1913.

Zákonem o pozemkové reformě připadly roku 1920 pronajímané pracely panských pozemků z trati Hadačky i deseti nájemcům z Jiříkovic.

patnácti padlým v 1. světové válce byl v roce 1921 postaven pomník v podobě kříže.

Pro technický rozvoj obce byl významný roku 1925, kdy byla do obce zavedena elektřina. Současně bylo zřízeno veřejné osvětlení.

Se stavbou silnice do Nového Města na Moravě bylo započato rokj 1928. Odbočka silnice k turistické chatě na Hrusovci byla postavena roku 1932.

Dne 3. prosince 1930 se pěti podíly stala obec, spolu s dalšími 73 obcemi, členem lesního družstva v Přibyslavi.

Koncem II. světové války byli dne 9. ledna 1945 zatčeni za napomáhání protiněmeckému odboji Jan Král a jeho tři synové,  v dubnu pak umučeni v koncentračním táboře Mathausen.

V roce 1947 byl do obce zaveden telefon, zřízen místní rozhlas a započato s regulací potoka v obci.

Stavba kulturního domu byla zahájena v roce 1956. JZD bylo ustaveno roku 1958. V roce 1967 byl uveden do provozu obecní vodovod.

Při slavnosti u příležitosti 700. výročí historicky doložené existence obce byl v témže roce otevřen kulturní dům. Z výtěžku slavnosti byl v roce 1971 pořízen pomník obětem II. světové války z Jiříkovic.

V roce 1973 byla postavena budova místního národního výboru a požární zbrojnice,  v roce 1975 prodejna potravin. rekonstrukce požární nádrže byla ukončena v roce 1977, autobusová čekárna byla postavena v roce 1978, rekonstrukce elektrické sítě a veřejného osvětlení byla provedena v roce 1979.

K 1. červenci 1980 byla obec Jiříkovice sloučena s Novým Městem na Moravě. obec měla 63 popisná čísla, 201 obyvatel.

Při výstavbě plynovodu vedoucího při jižním okraji obce v roce 1985 byla zřízena odbočka prozatímně vyúsťující u kulturního domu.

V roce 1987 byla dokončena kanalizace obce započatá v roce 1971.

Úpravou a osázením volných ploch vzniklých po kanalizaci potoka, opravami domů a výstavbou nových domů ztratily Jiříkovice ráz podhorské vesnice. Svou poměrně vysokou polohou (675m nad mořem), klidným prostředím i přírodně zajímavým okolím se stávají přitažlivějšími jak pro letní, tak pro zimní turistiku.

Pamětní kniha obvce Jiříkovic uvádí, že místní SDH byl založen 31.12.1913 na schůzi občanů v hostinci u Srnských. O vznik sboru se zasloužil dr. Josef Mrázek, zdejší rodák, a Karel vališ z č. 1, který byl zvolen prvním náčelníkem a sbor v počtu 15 mužů vycvičil.<!–more–>

Hasiči zahájili svou činnost v roce 1914, kdy také zakoupili ruční čtyřkolovou stříkačku (dodnes je provozuschopná). Náklady na její zakoupení byly uhrazeny z privátní půjčky, jež byla později splacena z výnosu sbírky mezi občany.

Slibné začátky činnosti sboru přerušila I.světová válka, kdy většina jeho členů nastoupila do vojenské služby. Veválce zahynuli dva členové sboru.

Po skončení války byla činnost sboru obnovena. Všichni s chutí pokračovali v práci ve sboru. Hasiči prováděli propagační cvičení, hráli divadlo, pořádali výlety a oblíbené hasičské plesy. Z výtěžku těchto akcí sse v roce 1921 spolu s Omladinou postarali o zřízení pomníku obětí I. světové války na dolním konci vesnice. Na zkoupení knih do obecní knihovny věnoval sbor 400 Kč.

V roce 1923 bylo nedaleko kapličky postaveno hasičské skladiště. První hasičskou výstrojí a výzbrojí, kterou si sbor opatřil, byly bílé soukené pracovní obleky s koženým opaskem a v něm upevněnou sekyrou,  dále pak ochranné přilby. Vycházkové obleky byly pořízeny již v roce 1935.

hašení požárů a ochrana před požárem byly předním a trvalým posláním sboru. První organizovaný zásah sboru se uskutečnil v roce 1915 při hašení hořící stodoly u domu č. 54. V době velkého sucha roku 1927 zasahovali hasiči při požáru domků č. 23 a č. 27, v roce 1929 při požáru v domě č. 40. Obětavé úsilí vynaložili hasiči při hašení pěti domů, seskupených uprostřed obce, v roce 1931, kdy další přiléhající domy se podařilo od ohně uchránit. rovněž požár domu č. 46 v roce 1936 byl lokalizován zásahem místních hasičů.

V roce 1941 požádal o uvolnění z funkce dlouholetý velitel a starosta sboru Karel Vališ. Jeho nástupcem se stal Rudolf Srnský z č. 11. Sbor pokračoval ve své činnosti. Již v roce 1942 pomáhali hasiči při likvidaci požáru chaty na Hrusovci. také v květnu v roce 1945 účinně přispěli při hašení požáru v Novém Městě na Moravě a záchraně majetku občanů ze Žďárské ulice.

Po II. světové válce pokračoval sbor ve své dřívější kulturně osvětové činnosti. Zasahoval při lokalizaci požárů nejen v místní obci, ale i v okolních obcích, jako v Radňovicích, Vlachovicích, Novém Městě. V místní obci hasil v roce 1946 požár stodoly u domu č. 12, požár domu č. 34 v roce 1951,  v roce 1971 požár domu č. 25 a v roce 1975 požár stodoly u domu č. 11. Sbor také pomáhal při zdolávání živelních pohrom a při ochraně majetku občanů.

V poválečných letech byla funkce velitele doplněna funkcí předsedy sboru. Stal se jím Ladislav Krčil z č. 35 a setrval v ní do roku 1968.

Velkým pomocníkem při lokalizaci požárů byla nově zakoupená motorová stříkačka PPS 8, která tak nahradila čtyřkolovou ruční stříkačku od fy. j. Vystrčil a syn z telče. tato spolehlivě sloužila téměř čtyřicet let.

Sbor pokraačoval ve své činnosti a stále doplňoval nové členy.

V roce 1966 se stal velitelem sboru Josef Popelka. z č. 12. Později v roce 1968 byla tato funkce svěřena Josefu Mrázkovi z č. 5.

Velké změny nastaly ve sboru v roce 1969. Sbor zaktivizoval svou činost, což se projevilo nejen při výcviku, ale i v účasti na soutěžích a veřejně prospěšné práci. V této době byly zakoupeny nové vycházkové obleky a doplněna vzbroj. Velitelem se opět stal Josef Mrázek z č.5, předsedou sboru Ladislav Popelka z č. 12 a jednatelem opět Josef Starý z č. 2, jež tuto funkci obětavě vykonával již od poloviny třicátých let. V témže roce byl SDH spolupořadatelem oslav sedmistého výročí založení obce. Z výtěžku pořádané akce byl pořízen pomník obětem II. světové války, otci a synům Královým. Otec Jan Král byl jedním ze zakládajících členů sboru.

V roce 1973 byl založen oddíl žactva o celkovém počtu 10 žáků. Stav sboru v roce 1976 byl 34 mužů a 10 žáků.

V roce 1978 došlo ke změně ve funkci předsedy sboru,jímž se stal Jiří Jurman st. z č. 57.

Členové sboru mají velké zásluhy na zvelebení obce. Pomáhali zejména při výstaavbě budovy s kanceláří místního národního výboru a požární zbrojnicí. budova byla slavnostně otevřena při oslaavě sedmdesátého výročí založení sboru. Členové sboru nechyběli ani při výstavbě vodovodu a prodejny Jednoty, pomáhali při rekonstrukci požární nádrže, při výstaavbě čekárny, kanalisace obce a při dalších akcích.

V roce 1980 byla zakoupena přívěsná stříkačka PPS12 a z prostředků obce bylo zakoupeno nákladní auto Robur na přepravu osob při výjezdu k požárům. Sbor se každoročně zúčastňoval okrskových a okresních soutěží připravenosti, dále soutěží na Vaňkově memoriálu ve Velkém Meziříčí. V těchto soutěžích sbor vždy dobře obstál.

Od roku 1992 se stal velitelem sboru Josef Mrázek z č. 65, předsedou Jiří Jurman z č. 67 a jednatelem Josef Petr z č. 50.

Hasičský sbor je i nadále připraven nejen ochraňovat majetek občanů, ale i napomáhat při rozvoji a zvelebování obce.

My Smil, zvaný z Lichtenburku, spolu s nejmilejší manželkou svou eliškou, na věčnou paměť všem lidem, jak věku přítomného, tak i budoucím potomkům v Kristu. Co se koná v čase, s časem i pomíjí, nezvěční-li se to písemně a výpovědí svědků.<!–more–> Proto touto listinou chceme na věčnou známost uvésti, že jsme z božího vnuknutí a za souhlasu elišky, naší manželky, i našich dětí a po zralé úvaze darovali ke cti Boha nejvyššího a neposkvrněné jeho matky, slavné Panny, klášteru, řečenému Žďár, jenž se nazývá studnice Panny Marie, řádu cisterckého v diecési pražské, dvě naše vsi, zvané Jiříkovice a Radňovice, které leží v diecesi olomoucké, se vším jejich příslušenstvím, rolí oranou i neoranou, s lesy, lukami, pastvinami, rybolovem i lovem, aby je na věky vlastnili, s takovou však podmínkou, aby se po naší smrti i po smrti naší manželky z výnosu těchto vsí přilepšilo, jak bude nejlépe možné, bratřím v konventu. Stanovíme také, proviní-li se lidé jmenovaného kláštera kdekoliv a jakkoliv na našem dědičném majetku, aby byli osvobozeni a prosti ode všech poplatků a pokut, které by nám za jejich provinění mohly patřit, tak ale, aby po vyhlášení rozsudku byli posláni k panu opatovi k potrestání za svou vinu. Povolujeme také, aby lidé jmenovaného kláštera na cestách za obchodem sem a tam volně řicházeli do všech našich měst a městeček a jimi svobodně procházeli a aby naši úředníci vůbec nic od nich nepožadovali. Aby tato naaše darování a ustanovení dosáhla stálou platnost testamentu, opatřili jsme tuto listinu pečetí. Svědky této věci jsou vznešený pan havel rytíř, a Jiřík a Vojtěch rytíři, pan Jakub kněz a prokurátor, pan Jindřich farář v Šlapánově, Gerlach notář a jiní mnozí. Stalo se léta milosti 1269 dne 14. února na Sumerburku.

Zanechej odpověď

You must be logged in to post a comment.